„Žijeme v kultuře, která je pro umění jedovatá. O umělcích existuje pozoruhodné množství toxických mýtů. Kromě toho, že jsme údajně stále bez peněz, nezodpovědní a zdrogovaní blázni, považují nás taky za sobecké, vyšinuté a depresivní, za megalomany a tyrany a především za lidi „kteří chtějí zůstat sami“.“ Julia Cameron, úryvek z knihy Umělcova cesta.

Přiznám se, že se někdy bojím, že by i mě mohl někdo takto zařadit. Je jednodušší držet se plánu, který nemůže nikdo napadnout a odsoudit. Dělat věci jen tak mimochodem a vyhnout se kritice. Taky mě i chvílema napadá, že jestli budu malovat víc než jen jako hobby, mohla by na mě klidně přistát jedna z výše uvedených nálepek, protože se to tak přeci často stává, ne?

Mylné názory o umělcích, domněnky, že jsou všichni praštění, promiskuitní, bez partnera, egocentričtí a švorc nebo je financují nějaké fondy, všechna tahle klišé nás můžou lehce dovést k tomu, že necháváme své sny nenaplněné.

Od umělecké kariéry nás mohou zrazovat také členové rodiny, přátelé či učitelé. Pokud se neubráníme obavě z toho, že umělec je někdo odlišný, nedostaví se chuť k pilné práci, která je nezbytná proto, abychom se jím stali. Když tyto mýty a bloky týkající se právě peněz, času a záležitostí jiných lidí odstraníme, můžeme se stát daleko kreativnějšími.

O kreativitě máme sklon uvažovat jako o něčem, co náleží jen omezenému a vyvolenému množství skutečných umělců. Jenže už jen to, jak se oblékneme, jak si zařídíme domov, jaké uvaříme jídlo, jaký film shlédneme, s jakými lidmi se setkáme, to všechno jsou výrazy kreativity a čím víc v těchto oblastech popustíme uzdu své fantazie, tím kreativnějšími se stáváme.

Moje kreativní část mne volá a nechce mi už dovolit, abych ji nechala zadupat. A tak nade mnou neustále krouží jako kondor a vymýšlí, jak to všechno skloubit a udělat tak, aby vše dobře fungovalo a místo o planých snech se dalo mluvit o skutečnosti a naplnění.

Co myslíš, že je jedním z nejdůležitější činitelů podporujících umělcovu produktivitu?

Možná tě napadne „samota“, „finanční nezávislost“ nebo „zajištěná péče o děti“. To všechno je dobré. Podle Julie jedním z nejdůležitějších faktorů podporujících umělcovu produktivitu je přítel vaší kreativity – někdo, kdo ve vás a vaši kreativitu věří. Říká tomu věřící zrcadlo, které zrcadlí „ano“ vzájemné kreativitě. Mohu potvrdit, že to opravdu zabírá megalónsky. Je to opravdová nabíječka.

Většina umělců má ráda malou společnost a umělci mají rádi druhé umělce. Umělci si často navzájem pomáhají a je potřeba najít ty, kteří v nás věří a kterým věříme my, dát se dohromady kvůli vzájemné podpoře, povzbuzení a ochraně. Máme -li štěstí, najdeme přátele, kteří v naše sny věří spolu s námi.

Kniha Umělcova cesta pomáhá odstranit všechny negativní mýty. Odhalit vlastní kreativní sílu, spojit se s ní a začít ji vyjadřovat svobodněji. Uvědomit si sebezničující chování. Identifikovat touhy a sny. Objevit, jak si dodat sílu, rozvíjet se a zároveň jak najít druhé, kteří tě budou podporovat při plnění tvých snů.

Užs o téhle knize slyšel/a?

Máš s Umělcovou cestou osobní zkušenost? Budu ráda, když mi dáš vědět.

V úterý 10. prosince večer pořádám workshop, kde budeme tvořit vánoční dárkové tašky a jmenovky. Více info se brzy dozvíš, ale už teď si vyčleň místo v kalendáři.