Štítek: vystava

Rubriky
Art Kam na výstavy

Kam na výstavu v Praze?

Tak jo, miluju chodit na výstavy!

Jít na výstavu mi perfektně pomáhá,

  • když mám chuť se tak trochu pozastavit,
  • když se nemůžu hnout z místa,
  • když se chci kouknout na věci z jiné perspektivy,
  • když chci přemítat a nechat unášet,
  • když si chci udělat takový ten hezký lelkovací den.

Je to jako začíst se do knihy. Najednou se octneš uprostřed děje a před tebou se pomalu odloupávají vrstvy příběhu. Jen místo otočení listu popojdeš o dva kroky dál.

  • Někdy jsou obrazy pastvou pro oči, povznášející,
    • jindy pobuřující, dekadentní,
      • pak zas úsměvné, dětské,
        • občas má výstava edukativní charakter,
          • poukazuje na aktuální palčivá témata
            • nebo dává na obdiv umění starých mistrů.

Ať tak nebo tak, galerie skýtá dobrý úkryt před světem a vždy je tu co obdivovat. A i když třeba někdy obrazy stojí za starou belu, může být zajímavá architektura budovy, kde se výstava koná, objevíš nevídaný výhled z okna nebo ti zvednou náladu čistý záchody a většinou i dobrý kafe. Když se rozhodneš jít na vernisáž nebo komentovanou prohlídku, můžeš tam potkat tvůrce a další zajímavý lidi, pozor však na „holubí letku“ (tj. ty, jejichž jediným cílem je víno a občerstvení).

Vernisáž v Nové galerii – Jiná malba. Obraz Markéty Jáchimové.

Proč ti tady o tom píšu?

Protože tě chci popošťouchnout, abys taky vyrazil/a na výstavu.

Myslím, že čas kolem Vánoc a k reflexi zvoucí konec roku představuje přímo ideální čas na návštěvu výstavy.

A TADY PÁR TIPŮ KAM NA VÝSTAVU

DOX

DOX spletité bludiště v Holešovicích se vzducholodí Gulliver.

Z aktuálních výstav bych vypíchla:

Petr Sís: O létání a jiných snech  do 20.1. 2020

Russia. Timeless do 6.1.2020

Veronika Psotková: Spolu do 20.1. 2020

Celý program najdete zde.

 

Petr Sís: Slyším i hlasy z ulice – město ožilo.

Petr Sís životopisná infografika

Oleg Kulik: Do hloubi Ruska

Veronika Psotková

Nedaleko DOXu se koná výstava Elišky Podzimkové ve Vnitrobloku nebo zajděte do Trafo galerie v Pražské tržnici, tam teď vystavuje Ira Svobodová.

JÍZDÁRNA

V Jízdárně Pražského hradu ke svým 70. narozeninám uspořádal výstavu profesor Michael Rittstein. Jeho obří formáty obrazů se v tomto prostoru opravdu vyjímají. Vyrazila jsem tam s kolegyněmi malířkami.

Last minute – Kam na poslední chvíli

Rudolfinum  PITÍN–BOLF / BOLF–PITÍN do 12.12. 2019

Mánes Jakub Schikaneder: Mistr nálad a melancholické poezie do 17. 12. 2019

 

Na další právě probíhající výstavy mrkni na stránkách ART MAP nebo třeba na kulturním servisu mého oblíbeného Radia 1. 

 

Jsem už smířená s tím, že prostě nejde být všude. Nejradši bych se rozčtvrtila, abych mohla všechno vidět, všude být. V Praze se neustále koná hodně výstav a za tu dobu, co tu bydlím, jsem už lehce otupěla. Seznam facebookových událostí, o které jsem projevila zájem, nenabírá konce. Občas je to lenost, která mě přemůže, někdy chuť do práce, od které se pak nemůžu odtrhnout.

Ale vždycky, když se mi povede na nějakou tu výstavu vyrazit, je to vždy nabíjející zážitek.

 

Tak na kterou výstavu se chystáš?

Rubriky
Art

Na varhanní koncert beru 3

dav

Ve čtvrtek 8. srpna se chystám do Karlových Varů. Pojedou se mnou tři obrazy, které jsem vytvořila speciálně pro událost Benefičního koncertu na podporu hospiců husitské diakonie.

V kostele sv. Petra a Pavla vystoupí slovenská mezzosopranistka Eva Garajová, Kristina Fialová zahraje na violu a Michaela Moc Káčerková na varhany. Koncert začne v 19:30 v rámci Mezinárodního hudebního festivalu J.C.F. Fischera a zazní skladby Petra Ebena a Johanna Sebastia Bacha.

Na varhanní koncerty Michaely Moc Káčerkové chodím „moc“ ráda.

Ráda čerpám inspiraci z jedinečné atmosféry linoucí se kostelem. Když zazní silné a pronikavé tóny varhan, které jsou spjaty s daným místem, prožívám velmi silné emoce. Někdy mi naskočí husí kůže, jindy se mi derou slzy do očí. Pak přijdou okamžiky radosti a veselosti, fantazie rozehraje svou hru a já si představuji útržky příběhů, které se tu za doprovodu hudby odehrávají.

Často se mi v příběhu zjeví jakási nadpozemská bytost. Rozverná a rozpustilá, stále se radující, tančící a poletující. Učí nás, jak se ladně pohybovat, naslouchat a prociťovat. Prostě Anděla z obrazu, který jede se mnou.

 

 

Letáček ke stažení
Andela 2
detail andela
detail 2 andela

 

Občas mám tendenci začít počítat do rytmu. Na, na, na, 4, 5, 6…  Dozvěděla jsem se, že Bach při své tvorbě pracoval s matematickými principy. Například přiřadil jednotlivým hláskám svého jména čísla podle pořadí v abecedě (B = 2, A = 1, C = 3, H = 8), pak je sečetl a dostal výsledek 14 – s tímto počtem not pak Bach v jednotlivých motivech často pracoval (Zdroj).

PRODÁNO "14"/ Akryl / 70 x 100 / 2019
detail 14

 Každý koncert pro mě představuje jedinečný zážitek. Beru to jako setkání se svým vnitřním umělcem. Dostaví se pocit duchovní sytosti a obohacení. Cítím takový pocit bezpečí, jako by mě můj anděl vzal pod svá křídla. Tak přesně o tom je obraz Andělské křídlo. 

Andělské křídlo/ Olej na akrylovém podkladu / 70 x 100/ 2019
detail křidlo 1
detail křidlo 2

Když  jsem dostala pozvání na tuto akci, přemýšlela jsem nad motivy obrazů. Odcházela jsem právě z koncertu z kostela sv. Františka v Praze. V povznášejícím se rozpoložení jsem přecházela Karlův most. Celé nebe bylo zalité červánky. A právě tento jediný okamžik způsobil, že barvy západu slunce se linou napříč celou sérií obrazů  ANDĚLSKÉ HRANÍ- Anděla, “14”, Andělské křídlo.

Moc se těším na čtvrtek a na Karlovy Vary!

A zajímalo by mě, jestli mezi vámi mám posluchače a milovníky varhanní hudby? Nakouknete někdy rádi do kostelů a obdivujete díla starých mistrů?

 

 

Rubriky
Art

Festival umění

O víkendu jsem vystavovala na Festivalu umění v Lysé nad Labem. 

Ještě plná dojmů sepisuji tento text. Festival umění mi zní tak hezky. Představím si vystavující umělce obrazů a soch, hudbu, workshopy, přednášky. Lidi, co mají chuť tvořit, zajímají se o umění a chtějí se pokochat krásou. Vědí, že obraz přímo od umělce s nimi může promlouvat a budí emoce. Takový obraz, když si přivezou domů, má úplně jinou sílu a nikdy se nemůže vyrovnat tomu z obchodního domu, který je většinou jen vytištěný na “plátně”, možná ručně malovaný v Číně.

Vždycky je to o lidech… Očividně přijít se podívat na festival bez igelitky, bylo snad nemožné, a hodně mladých lidí asi raději vyrazilo na hudební festival Colors of Ostrava, který se konal ve stejnou dobu (čemuž tedy rozumím).

Z celého festival jsem nejvděčnější za poznání se s těmito dvěma úžasnými ženami.

Marie Veselská (vlevo) přijela na festival až z Hodonína a její obrazy můžete najít, zde na jejích facebookových stránkách nebo koukněte na instagramový profil.

Vladislava Přibová (vpravo) to z Nymburka měla na festival celkem kousek a její obrazy můžete najít zde na jejím instagramovém profilu.

Milovníci krajinek a zasněných zátiší jsou z jejich tvorby nadšení. Sama jsem se na jejich obrazy nemohla vynadívat.

 

Mě (uprostřed :-)) snad poznáte a obrazy víte, kde si prohlídnout.

Kdo by chtěl obrazy vidět naživo, mám pro vás skvělou zprávu.

Od 29. července po celý srpen budou moje obrazy viset v restauraci Natureza v blízkosti Malostranského náměstí v Praze. Neváhejte přijít, dát si dobrý oběd nebo večeři, posedět v příjemné venkovní zahrádce a prohlédnout si, co jsem vytvořila.

A 8. srpna budu vystavovat na krásné události Benefičním koncertu na podporu hospicové péče “Pocta Petru Ebenovi” v Karlových Varech, který bude probíhat v rámci Mezinárodního hudebního festivalu J. C. F.  Fishera.

Tak a teď se prosím usmějte smile  A až budete venku darujte úsměv třeba řidiči autobusu, paní prodavačce, zdravotní sestřičce nebo jen tak kolem jdoucímu. Možná až vám nebude do zpěvu, někdo ho daruje zrovna vám. wink

Rubriky
Art

Můj první veletrh s uměním

fcveb
O víkendu jsem se zúčastnila Mezinárodního festivalu současného umění v Průmyslovém paláci v Holešovicích.

Celý sál byl zaplněn tak překrásnými věcmi, až z toho oči přecházely. Avšak co vám budu nalhávat, zájemců o umění bylo pomálu. Ani hudební doprovodný program davy nepřilákal. Tedy určitě ani z poloviny takové jako hamburger fest o kus vedle.

V mé dosud neznámé roli vystavovatele jsem musela sebrat odvahu a vyjít ven s obrazy, do kterých jsem dala kus sebe. Nervózně jsem čekala, jestli zaujmou, jak se kdo zatváří… Mlčky jsem pozorovala šourající se návštěvníky. Někteří se ani nezastavili a jen tak letmo hodili očkem, aby se nemuseli dát do řeči. A když už se někdo do řeči dal, většinou to byli lidi stejného ražení, kteří doma taky něco zkouší a přišli se sem inspirovat. Jeden pán mě povzbudil gestem se vztyčeným palcem. Občas lidi mrkli a usmáli se, něco si vyfotili a pak nabrali směr o kus dál. Objevilo se i pár sběračů vizitek a plakátků. Střádali si je do destiček a bylo jim jedno, jestli jde o odkazy na abstraktní díla, sochy nebo náramky. Brali všechno.

Bezesporu to byla cenná zkušenost. Vybičovala jsem se k tomu dodělat rozpracované obrazy a začít nové.  Odnesla jsem si spoustu ponaučení pro příště. Jedno z nich je například to, že při příležitosti jako tahle je lepší vystavit 2-3 větší obrazy, které upoutají pozornost. Spousta titěrných obrázků připomíná spíš blešák a na tuto akci se nehodí. Kupců není zas až tolik a je důležité hlavně získat pozornost.

Všechny mé vystavované obrazy nesly motiv květin. Nejvíce si považuji olejových pláten kosatců a leknínů.

Na veletrh jsem se přihlásila společně s Danem (mým milým), který zde představil svůj nový projekt GOOD PICTURE – výtvarnou fotografii zhotovenou alternativními postupy bez použití digitální techniky. Jde vlastně o formu ušlechtilého tisku ze želatinových negativů.

Dále pak doplnil náš výstavní plácek již dříve vytvořenými obrazy. Bezkonkurenční úspěch sklidila Dívka s pytlem (pracovně jí říkáme Čúza). Padaly poznámky: „Ta ale musela být ošklivá“.  „A má pod tím pytlem vůbec obličej?“ Pravda je taková, že si Dan na záchodě v hospodě vyblejsknul plakát a pak podle něj velmi láskyplně obkroužil ladné křivky. Když došel k obličeji, dostal přelomový nápad vzít jutu a obličej zakrýt.

Děkuji mamince a tatínkovi, že mě přišli podpořit a taky kamarádům, kteří se u našeho stánku č. 52 zastavili na pokec. Moc si toho vážím.

A kde kupujete obrazy s duší přímo od autora vy?